Základní umělecká škola F. A. Šporka, Jaroměř

Výtvarný obor

Když ve školním roce 1961/1962 dochází ke změnám v hudebním školství, málokoho v té době napadne, jakým přínosem bude další obor - výtvarný. Hudební škola se přejmenovává na Lidovou školu umění a dalších třicet let se o ní mluví jako o „lidušce“. V roce 1991/92 dochází k další změně názvu školy, tentokrát na Základní uměleckou školu.

Jak tedy výtvarný obor začínal a kdo ho vyučoval?

Jako externí učitel na 9 hodin týdně nastoupil akademický malíř pan Jiří Škopek. Jako Škopek, absolvent Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze v atelieru prof. Adolfa Hofmeistera. Škola měla nevyhovující prostory pro výuku nového oboru, ale přesto se už od začátku objevovaly první vlaštovky úspěchu jeho zřízení. V prvním roce navštěvovalo obor kolem třiceti dětí, které byly rozděleny do dvou oddělení ( 8 - 11 let a 12 - 15 let). Pracovalo se s různými materiály a technikami - akvarelem, kvaší, temperou, pastelem, uhlem, tužkou, perem. Také náměty se střídaly, aby byla výuka živější. Mistr Škopek zařazoval život rodiny, dětské hry, portréty, pohybové studie, kytice, zátiší, návrhy na textil, krajky, kraslice, plakáty. Nezapomínal ani na besedy o umělcích, umělecko-historických slozích, památkách kraje, technikách, materiálech, kompozici a proporcích. Jiří Škopek se věnoval i vlastní tvorbě a se svými svěřenci dosahoval skvělých výsledků, práce dvou žáků byly vybrány na světovou výstavu v Japonsku a Kambodži.

Během dalších let, přes stále nevyhovující vybavení učebny, nedostatek prostoru i pomůcek, výtvarníci tiskli pohlednice, vyráběli obaly na knihy, malovali plakáty, kreslili na skleněné desky, tvořili mozaiky, koláže a tepali práce v plechu. Svá díla prezentovali na výstavkách i výstavách v jaroměřském divadle i knihovně. Účastnili se velkého množství soutěží (např. Alšovy země, V našem JZD, Děti, mír a umění, Hudba ve výtvarném projevu dětí, Požární ochrany). Krásné práce sbíraly první místa i čestná umístění. Ale jak sám Jiří Škopek v jednom novinovém článku řekl: „Děti se učí rozlišovat mezi uměním a neuměním, poznávat krásu v obyčejných věcech, umět sladit barvy svého oblečení. Není úkolem lidové školy umění chrlit umělce, ale rozvíjet talenty.“ Na konci školního roku 1979/80 odešel sám na vlastní žádost ze školství.

Školním rokem 1980/1981 začala další etapa našeho výtvarného oboru. Od září nastoupila do „lidušky“ paní Mgr. Eva Skořepová, která studovala u prof. Cyrila Boudy na Vysoké škole pedagogické v Praze. Zpočátku, jako J. Škopek, vyučovala externě. Oddělení se v této době rozrostlo na šedesát žáků a jeho počet rok od roku stoupal. Kromě běžných kreslířských a malířských technik seznamovala učitelka děti s malbou na sklo, linorytem, textilní tvorbou a modelováním. Základem však byla kresba. Žáci kreslili podle modelů i podle skutečnosti, v létě v přírodě. Dostávalo se jim základů teorie, poznávali hodnotná díla výtvarného umění, společně navštěvovali galerie a výstavy.

S tvorbou žáků výtvarného oboru se veřejnost seznamovala na pravidelných výstavách v divadle, muzeu a knihovně. Mnohé práce byly zasílány do různých soutěží (Děti, mír a umění, Alšova země, Branná soutěž, Dopravní soutěž, Svět pohádek Boženy Němcové) a výtvarných přehlídek. Absolventi se hlásili na střední a vysoké školy s uměleckým zaměřením a mají úspěchy. O co větší radost měl výtvarný obor z úspěchů, o to větší starost a trápení měl s vlastním zázemím. Třídu, v níž se vyučovalo, trápil nedostatek světla a nevyhovovaly stolky, na kterých děti tvořily. Kromě pedagogické činnosti se Eva Skořepová věnovala i své vlastní práci - ilustracím, zvláště pohádek B. Němcové, studiím polních i zahradních květin, lidovým krojům, loutkám i textilní tvorbě.

Na konci školního roku 1992/1993 se „výtvarka“ konečně přestěhovala do většího. K dispozici měla teď velkou třídu v budově prvního stupně Základní školy B. Němcové.

Na jaře roku 1994 se Eva Skořepová oficiálně rozloučila s výtvarným oborem a pedagogickou činností před nástupem do penze Velikou reprezentační výstavou, pořádanou v jaroměřském muzeu. Třetí etapa výtvarného oboru začala školním rokem 1994/1995, kdy nastoupila nová učitelka Mgr. Radka Ulichová, absolventka Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je bývalou žákyní Evy Skořepové i Jiřího Škopka, do jejichž hodin docházela už jako malá. Výtvarný obor se pod jejím vedením rozšířil o předškolní žáčky, dnes má sedm oddělení a kolem devadesáti dětí. Mgr. Radka Ulichová se vedle pedagogické činnosti věnuje výtvarné tvorbě - především modelované keramice a textilním technikám (paličkované krajce, výšivce, malbě na hedvábí).

Ve školním roce 2000/2001 se na podzim všechny vyučované obory - hudební, výtvarný, literárně-dramatický a tenkrát ještě taneční - setkaly pod jednou střechou. Nová budova v historizujícím slohu je krásná a velká, s krásnou zahradou pod okny. Učebna výtvarného oboru se nachází v 1. patře školy.

A jaká je současnost výtvarného oboru?

Rozvíjet nadání a přirozený smysl pro krásu, pronikat do základů široké škály technik a postupů. Svým vlastním výtvarným projevem, osobitostí a bezprostředností zpracovávají děti své zážitky a zkušenosti do tvorby plošné i trojrozměrné. Vedle kresby, malby, grafiky se otevřel nový prostor keramice a s ní spojenému modelování. Keramická pec, v pořadí už druhá, (tu první nám odnesla velká voda v roce 2000) a hrnčířský kruh, tiskařský lis, rám na tkaní, rámy k malování na hedvábí, herdule pro paličkovanou krajku, šicí stroj, počítač, spousta knih a periodik, to je neúplný výčet pomůcek, které pro svou práci žáci užívají. Při tvorbě je kladen stále větší důraz na spolupráci s ostatními obory - literárně-dramatickým či hudebním. A tak vedle plakátů, diplomů a pamětních listů, přibývá i návrhů kulis, kostýmů a šatů nejen pro módní přehlídky.

Stejně jako jejich předchůdci, i současní mladí výtvarníci se účastní celostátních soutěží (Alšova země, Lidice), soutěží vyhlašovaných kulturními organizacemi v našem regionu (Dvůr Králové n. L., Česká Skalice, Náchod), ale i vzdáleném Brně a jeho okolí, anebo přehlídek výtvarných oborů. Práce našich žáků se umisťují na předních místech. Konkurence je stále větší, děti stále šikovnější a objektivní posouzení jejich prací pro poroty složité a těžké. Zájemci o dětské výtvarné umění mohou shlédnout výsledky tvoření na pravidelných výstavách v učebně výtvarného oboru, v chodbách a koncertním sále školy, jaroměřském muzeu a divadle. Tvorba žáků se rozšiřuje na velkoplošné formáty skel, plastových výplní nebo stěn: např. malba nejprve na skleněných výplních, později plastových, v zahradě MŠ Na Zavadilce, která bývala každé tři roky obměňována , kresba a malba na zdi v MŠ ve Velichovkách, výzdoba stěny ve vstupní hale jaroměřského bazénu, anebo malba na billboardy pro rádio Černá hora, či série maleb svatých v nadživotních velikostech pro jaroměřské muzeum, aj.

Během školního roku žáci navštěvují výstavy a galerie, kde se seznamují s umělci a jejich díly hravou formou. Lépe a déle si pak pamatují. Návštěva Prahy a jiných měst naší země patří ke každoročním zvyklostem. V létě prožívali žáci několik let týden na horách, v poslední době hory nahradil podzimní plenér na Kuksu a jarní dílny prodlouženého víkendu tamtéž. Vycházíme ven, díváme se kolem sebe, fotografujeme, zaznamenáváme krásu kolem sebe. Tady máme spoustu času tvořit: horské chaloupky, dynamické Braunovy sochy Ctností a Neřestí, zvoničky, kříže a boží muka, bublající potok nebo říčku Labe, rosliny, zvířata. Ale i zasahovat do okolního světa a předělat ho k obrazu svému.