Big Band hraběte Šporka nehraje jen kompozice Milana Svobody, interpretuje i skladby Karla Růžičky nebo Duke Ellingtona, Pavla Pivarči, Gianluigi Trovesiho nebo Dona Ellise. Velmi důležité je, že Big Band hraběte Šporka má výborné improvizující sólisty - saxofonisty Milana Petiru, Jirku Pilaře, Denise Horkého, flétnistku Janu Pozůstalovou, trombonistu Petra Slezáka nebo bubeníka Zdeňka Boreckého A nejen je.
V nástrojovém obsazení bandu najdeme žáky zušky, ale i zkušené konzervatoristy. Kapela se kromě hraní v klubech / U Jonáše, Na náplavce/ nebo pravidelném účinkováni v jaroměřském divadle /na festivalu Jazzoměř/ dobře prezentovala na Týnišťském jazzovém festivalu, na Dnech R. A . Dvorského ve Dvoře Králové, kde natočila live nahrávku pro své první CD a také zahrála s velkým úspěchem na Slánských jazzových dnech.

BIG BAND HRABĚTE ŠPORKA - LINE UP K 5.11.2016 
Martin Brunner - kapelník, Jana Pozůstalová - flétna, Milan Petira - altsaxofon, sopránsaxofon, tenorsaxofon, Tomáš Výravský - altsaxofon, Jiří Pilař - tenorsaxofon, Denis Horký - tenorsaxofon, Tereza Němcová - barytonsaxofon, Petr Slezák - trombon, Marek Kohl - trombon, Michal Vopinka trombon, Martin Kazmirovski - trombon, Jan Petira - trubka, Petr Hájek - trubka, Marek Boháč - trubka, Bára Maksymovová - trubka, Jan Pudlák j.h. - piano, Filip Petira - piano, Jan Bára - kytara, Antonín Kotěra - basa, Matouš Borecký - basa, Zdeněk Borecký - bicí, Vítek Skalička - bicí, Ondřej Šimko - perkuse

RECENZE
47.SLÁNSKÉ JAZZOVÉ DNY
Sobota 23.listopadu 2013, hlavní festivalový den
V sobotu pokračoval festival nejprve v kapli Městského muzea a zcela zaplněnému sálu se představila skupina Doris a Sophie & The Swigin´Bastards ......kráceno.
Hlavní program začal v přísálí Grandu, kde se představil Big Band hraběte Šporka jaroměřské ZUŠ, který vede flétnista Martin Brunner. Po poslechu prvních skladeb zájem posluchačů stále rostl a další překvapení bylo na světě. Mnozí posluchači, domnívající se, že pújde o první krůčky bigbandové drobotiny byly vyvedeny z omylu. Představila se zcela kompaktní pulzující kapela, která předvedla bezvadný výkon. Jeich reperetoár spočíval především ve skladbách Milana Svobody. Protože jejich kapelník Martin Brunner, strávil několik let v Kontrabandu Milana Svobody , i jemu je tato muzika blízká a o své představě dovedl přesvědčit i žáky a ti jeho vize pochopili a akceptovaly a tudíž big band podle toho i hraje. Opravdu jim to šlapalo. Údiv posluchačů a následné gratulace kapelníkovi nebraly konce. Dnes ovšem kapela nehraje jen skladby Milana Svobody, ale i autorů jiných, např. hrají věci od Karla Růžičky nebo Duke Ellingtona, ale troufají si i na takové kousky, jaké skládají třeba Don Ellis nebo Gianluigi Trovesi. Kapela má i zdatné sólisty a nezanedbatelným faktem, že se jim daří může, být skutečnost, že škola už vychovala několik svých žáků pro další studium hudby na konzervatořích.

Stanislav Novotný

JAZZ PORT
Open Air program 20.ročníku festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové přinesl 27.června dva koncerty, které v Den památky obětí komunistického režimu znamenaly zároveň oslavu tvůrčí i společenské svobody. Dokladem toho budiž nejen tento desetidenní festival divadla, hudby a setkávání bez hranic, ale také aktivity dvou hradeckých muzikantů a kumštýřů – Martina Brunnera a Jiřího Vyšohlída. V časech minulých jako Ventil Duo rozháněli šedá oblaka bezpáteřnosti a černotu zmaru (omlouvám se za ten patos), nyní se obklopili mladými adepty jazzu, aby jim na oplátku za elixír mládí předali své zkušenosti (byť se to dnes moc nenosí, je to málo in a prý se tím potlačuje individualita mladého člověka). Naštěstí v jazzu to tolik neplatí.
Na Kavčím plácku se Martin Brunner představil jako dirigent a principál BIG BANDu HRABĚTE ŠPORKA. V čele orchestru stojí od roku 2009. Big band je složen výhradně z žáků ZUŠ J.A.Šporka v Jaroměři. Páteří repertoáru jsou skladby Milana Svobody, v jehož bandech Brunner dvacet let hrál. Zatímco drtivá většina mládežnických orchestrů hraje taneční a swingovou muziku, tenhle posluchače válcuje peckami moderního velkokapelového jazzu, třeba od takového Dona Ellise – a to už je pořádná kláda! Také úroveň sólujích muzikantů je neobyčejně vysoká – jmenuji třeba tenorsaxofonistu Zdeňka Rybu a trombonistu Zdeňka Boreckého. Rytmika šlape jako hodinky, orchestrální sazby jsou výživné a přesné, všechny sekce (nejpočetnější je saxofonová, posílená ještě o dvě flétny) jsou vybarveny naplno. Nejlepší český big band z líhně ZUŠ, jaký jsem dosud slyšel!
Jiří Vyšohlíd se zase v klubu Divadla Drak představil jako lídr kvarteta BMVV, příležitostného uskupení, kde se setkal otec se synem a synovými kamarády také o generaci mladšími. Vyšohlíd senior za elektrickým pianem připomínal Gila Evanse v čase jeho pražské návštěvy s legendárním projektem Svengali, který změnil mnohým lidem u nás život (včetně mě). Vyšohlíd junior se vypracoval na vynikajícího eklektického a elastického baskytaristu (a začal se prý poohlížet také po kontrabasu), totéž platí i pro bubeníka Tadeáše Macla, který se nerozpakoval zahrát i na radiátor, a bylo to přesně to pravé ořechové! Kytarista Jan Bára sytil zvuk kvarteta tvárnými jazz-rockovými riffy a akordy, nebál se hutných sól ani hustě tkaných vyhrávek. Repertoár čerpali především ze zlatého fondu elektrického jazzu 60. a 70.let. V této souvislosti bych zmínil excelentní uchopení Coreova klenotu „Spain“ a omračující, navýsost tvůrčí (a pořádně dlouhá) verze Davisova hitu „Jean Pierre“. Tak tím jste mne, pánové, opravdu odvařili!

Jan Hocek 2.7.2014 Reporty

PŮJDEM SPOLU DO JAZZOVĚ VÁNOČNÍ HOSPODY…
Vánoční písně a koledy v jazzovém hávu, a ještě k tomu v hospodě? Zdá se vám to divné, nevánoční? Přesto je to můj největší letošní sváteční zážitek – myslím tím v duchovním slova smyslu! Královéhradecká hospoda Jonáš – Prorock, jinak vyloženě rocková hospoda (jak napovídá druhá část jména), hostila dne 23.prosince BIG BAND HRABĚTE ŠPORKA z Jaroměře. Tento početný ansámbl je sestaven ze žáků i pedagogů jaroměřské ZUŠ a jeho lídrem je od roku 2009 Martin Brunner, hradecká jazzová osobnost č.1 (flétnista, do letošního roku dramaturg festivalu Jazz Goes To Town, jehož vznik také inicioval). Ten bigbandu vtiskl navýsost moderní zvuk, vycházející z jeho dvacetileté zkušenosti hraní v Kontrabandu Milana Svobody, takže páteří repertoáru Big Bandu hraběte Šporka jsou právě Svobodovy skladby.
A ty také byly náplní první poloviny koncertu. V dusné, ale jiskřivé, živočišné i duchovně nabité atmosféře, tělo na tělo, zaznělo pět velkoorchestrálních kusů pro obdivuhodně sehraný organismus šesti saxů, dvou fléten, čtyř trumpet, tří trombónů, dvou kytar, baskytary, piana a bicích (např. „Kyklop“, „Family Frost“), jež posluchače buď zvedaly ze židlí nebo je naopak uzemnily. Z dynamicky bohatých a energicky odsekávaných, vystřelovaných, vybuchujících bigbandových sazeb a proaranžovaných orchestrálních ploch, ovšem s výlety mnohdy až do free-jazzově vroucích vod (však také Brunnerova taktovka evokovala legendárního Sun Ra), se vylupovala obstojná, občas znamenitá sóla tenor i altsaxofonu (Milan Petira, Jiří Pilař, Denis Horký a především Adam Mojžíš), flétny (Jana Pozůstalová) a trombónu (Marek Kohl). Excelovala také rytmika, především bubeník Zdeněk Borecký, stejně tak svým zaujetím pianista Filip Petira, jehož nástroj zněl vskutku honky-tonk hospodsky.
V druhé části orchestr vykouzlil nadupanou vánoční atmosféru – za pomoci tří zpěváků (Zdenka Pozůstalová, Nikola Chreňová a Zdeněk Ryba) interpretoval v úpravách Milana Svobody, Martina Kumžáka a Kryštofa Marka ty nejznámější české a moravské vánoční písně a koledy. Některé byly v bezmála v barokním hávu („Děťátko se narodilo“), ale většina zněla až s funkovou hutností a řízností (např.“Půjdem spolu do Betléma“, „Z Betléma se ozývá“), občas to byl až freak-outový úlet („Nesem vám noviny“), dokonce se i rapovalo, a to v gospelově funkové „Pásli ovce Valaši“. Vše vyvrcholilo mistrně uchopenou písní „Narodil se Kristus Pán“, z níž mi po zádech běhal (děda) mráz. Ne, vážně… mělo to nejen jazzovou šťávu, ale také mocný spirituální náboj a onu neopakovatelně slavnostní hymničnost, zvláště, když při repete zpívali všichni přítomní v sále. Jako kdyby se zpívala hymna při zvlášť emotivní příležitosti…
A to také byla. A nebo jsou dneska Vánoce opravdu jen svátkem materiálního zapomnění?

Autor: Jan Hocek, Jazzport 26.12.2014