|
Brzková Kristýna
zpěv, Komorní sbor BEL CANTO
Jmenuji se Kristýna Brzková (roz. Petirová) a narodila jsem se v Jaroměři v roce 1973.
V sedmi letech jsem začala navštěvovat tenkrát Lidovou školu umění v Jaroměři, kde jsem se věnovala hře na klavír. Již od mala jsem ráda a prý velmi hlasitě zpívala,tato záliba mi vydržela až do 16 let, kdy jsem se začala intenzivně věnovat zpěvu u mé tety, výborné operní zpěvačky, paní Libuše Novákové z Jaroměře, které vděčím za úspěšné přijetí na konzervatoř.
V Pardubicích jsem studovala obor sólový zpěv u prof. paní Jany Hamplové. Již během studií jsem měla možnost uskutečnit sólové koncerty v Pardubicích, Lázních Bělohrad a v Jaroměři. Z mých pěveckých aktivit bych zmínila působení v Big Bandu Dvorský, třináct let jsem byla členkou komorního pěveckého sdružení Cantus Jaroměř. Vystupuji na vernisážích a kulturních dobročinných akcích po východočeském kraji.V současné době zpívám s Velkým dechovým orchestrem města Hradce Králové a hostuji na koncertech orchestru VČE Hradec Králové . Na jaroměřské ZUŠ působím od roku 2001 a vyučuji zde sólový zpěv. Moji žáci se každoročně účastní pěveckých soutěží (Karlovarský skřivánek, Novopacký slavíček, Hradecký slavík, soutěž ZUŠ,Písňová soutěž B.Martinů…). V roce 2006 získal žák Filip Petira 2. místo v celostátním kole soutěže Základních uměleckých škol a v roce 2009 získala rovněž 2.místo v téže soutěži Monika Šintálová.
Před šesti lety jsem založila na zdejší škole komorní sbor Bel Canto. V repertoáru máme lidové písně, spirituály, skladby barokní, renesanční , vánoční koledy a velkou oblibu máme i v lidových písních v úpravách současných autorů jako jsou M.Uherek, J.Raichl atd.
Na závěr bych zmínila jeden osobní úspěch a to je, že jsem maminkou tří dcer, kterým bych v životě přála, aby měly takové štěstí jako já a koníček se jim stal povoláním.
(převzato ze školního časopisu ZUŠkoviny Dr. Hutavýho, listopad 2009)
Vzpomínáš si, kdy jsi poprvé přišla do lidové školy umění?
Když jsem začala chodit do první třídy, přivedl mě tatínek i do LŠU v Jaroměři. Začala jsem hrát na klavír u pana učitele Miloše Tucha a zůstala u něho až do svých osmnácti let. Když mi bylo asi patnáct, strašně moc jsem chtěla hrát na kytaru.
Za úspory jsem si ji koupila, sama se učila akordy a hulákala s kytarou u ohně. Potom jsem týden nemluvila, jak jsem si zničila hlas. Tatínek mi moje zpívání zakazoval, ale když viděl, že nic nezmůže, domluvil mi výuku zpěvu u tety, paní Novákové. Tak jsem se začala učit zpívat.
Po základní škole jsi studovala na místním gymnáziu a co bylo potom?
Potom jsem dělala přijímací zkoušky na vysokou školu a dostala se na pedagogickou fakultu do Brna a do Ústí nad Labem. V Ústí to měl být sólový zpěv a sbormistrovství, ale já chtěla do Brna. Dokončila jsem tam druhý ročník, obor hudební výchova a občanská výchova pro střední školy a šla na mateřskou dovolenou, narodila se mi Andrejka. Když jí byl rok, přemýšlela jsem, co budu dělat dál a úspěšně složila přijímací zkoušky na pardubickou konzervatoř, obor sólový zpěv, a začala dálkově šest let studovat. Na konci prvního ročníku se narodila Kristýnka.
A klavír jsi studovat nechtěla?
Ne. To mě ani nenapadlo. Celý život ale na klavír hraju, všechny své žáky si při výuce doprovodím, to je velká výhoda. Na složitější skladby si netroufám, spolupracujeme s Ivankou Kubíčkovou.
Kdy jsi přišla „už do ZUŠky“ podruhé?
To bylo asi v pátém ročníku na konzervatoři, byla jsem s Andreou v ZUŠce na přijímacích zkouškách a jen tak mezi dveřmi se tehdejší paní ředitelky Dedíkové zeptala, jestli nepotře-buje učitelku zpěvu a v září jsem nastoupila na částečný úvazek.
A potřetí to bylo v loni po mateřské dovolené…
Ano, s Rozárkou to je naplánované tak, že to jde, krásně to funguje a do sebe zapadá. Jsem maximálně spokojená.
Kdy by měli rodiče přivést dítě k výuce zpěvu?
Nejlépe v první třídě na ZŠ. Takové děti mají obrovský náskok před těmi, kteří se sem dostanou až ve třetí nebo čtvrté třídě. Potom zpíváme…zpíváme…zpíváme…
Zpívá se doma, myslím v rodinách?
Hm, vůbec nebo hrozně málo.
Co si myslíš o fenoménu SuperStar?
Dívám se až na finále, konkurzy jsou velmi trapné, tolik nesoudnosti se nevidí…Lidičky, co tam jsou teď, jsou přírodní talenty. Mají dar hlasu, pohybu, bezprostřednosti…to se vážně nedá naučit. Finále už má úroveň.
Ale kdyby někdo přišel, abych ho na takovou soutěž připravila, tak to bych neuměla…
Jaké mají uplatnění absolventi zpěvu na konzervatoři?
Mohou se ucházet o angažmá v divadlech, účastnit se konkurzů na role v muzikálech nebo mohou vyučovat na uměleckých školách. Po vystudování akademie i na vysokých školách. Já jsem přesně věděla, že chci být učitelkou, nevěděla jsem, co chci přesně učit, ale měla jsem jasno v tom, co nechci: učit (tenkrát) na lidové škole umění! Odříkaného chleba největší krajíc!
Přeji, aby ten krajíc byl co největší a nejchutnější!
Jé
|
