|
naše škola |
|
|
|
nové fotografie |
|
Pískovcová aneb 300 let od svatby M. B. Brauna a A. M. Miseliusové |
|
|
|
|
|
fotogalerie - 2016/2017 |
|
Dne 9. června se smyčcový soubor MUSICA SPORCKA vydal na cestu do německého Großenhainu, který leží asi čtyřicet kilometrů severozápadně od Drážďan. Díky manželům Kazmirowským se nám podařilo navázat spolupráci s tamější hudební školou a jejím smyčcovým orchestrem. Pro žáky obou škol to byla jedinečná příležitost, zažít společné muzícírování ve velkém orchestru. Naší první zastávkou byly Drážďany, kde jsme navštívili nově vystavěný kostel Frauenkirche, který byl zcela zničený při bombardování Drážďan v únoru roku 1945. V devadesátých letech bylo rozhodnuto, že zřícené memento bude vzkříšeno doslova z popela, s použitím původního materiálu a dnes je opět nádherným skvostem s výjimečným významem. Vyslechli jsme v něm varhanní koncert a přednášku o jeho historii. Pan Kazmirowski, který se v Drážďanech narodil, nás potom provedl historickým centrem a poutavě nás tímto krásným městem provedl. Večer nás čekala už v Großenhainu první společná zkouška v prostorách großenhainské hudební školy. Přivítání od kolegů bylo velmi milé a připravené občerstvení nám dodalo sil ke společné práci. Oba orchestry měly společné skladby pečlivě připravené a tak obě dirigentky – Jana Kovářová a Carmen Likuski mohli řešit celkový výraz a interpretační detaily. Zvuk spojených souborů, který tvořilo přes čtyřicet hudebníků, byl úžasný a soudě podle tváří soustředěných muzikantů, značně motivující. Na závěr dne jsme se rozjeli po dvojicích do hostitelských rodin. V sobotu nás po dopolední zkoušce čekal pohádkový výlet – navštívili jsme nedaleký zámek Moritzburg, který je nejen u nás známe jako zámek, ve kterém se natáčel pohádkový film Tři oříšky pro Popelku. I ztracený střevíček se nám podařilo na jednom schodišti nalézt, překvapivě nebyl nikomu. Večer nás čekal společný slavnostní koncert v großenhainském kulturním centru. Nejprve vystoupil náš soubor MUSICA SPORCKA, po něm naši přátelé a na závěr jsme zahráli několik skladeb společně. Zážitek to byl naprosto neopakovatelný, umocněný úžasnou atmosférou v sále a dlouhý potlesk dával všem za pravdu, že jsme všichni společně mohli být u výjimečného díla. Večer, pro který nám naši hostitelé připravili projížďku vláčkem celým Großenhainem s „grilovačkou“ byl parádní třešničkou na závěr. V neděli ráno jsme se rozloučili s našimi hostiteli, ale čekal nás ještě jeden úkol – doprovodit hudbou slavnostní bohoslužbu v evangelickém kostele Marienkirche. S velkou pokorou, ale přitom s odhodláním jsme naplnili barokní muzikou majestátní prostor s nádhernou akustikou a zažili spontánní potlesk celého chrámu na závěr bohoslužby, který byl pro nás nad všechny jiné odměny. Úvodní desetiminutová varhanní improvizace Martina Škrabky byla znamenitá a stejně tak soubor hrál výborně. A o tom, že to nebyl jen náš subjektivní dojem, nás přesvědčil bezprostředně po bohoslužbě vedoucí drážďanského tanečního souboru, který se specializuje na historický tanec. S nadšením a zasvěceně mluvil o našem přístupu k interpretaci barokní hudby, kterou se soubor MUSICA SPORCKA snaží hrát co možná nejvěrněji a požádal nás o spolupráci. S obdobným nadšením pro možnou spolupráci za námi přišel i skladatel a sbormistr sedmdesátičlenného německého sboru. Naše pozvání přijal i orchestr hudební školy a tak jsme odjížděli s nadšením a s chutí do další práce, které, jak to vypadá, bude dostatek a to je dobře. Obdobnou hudební cestu soubor podnikl už před dvěma lety do Míšně. Podobně jako i tehdy, by tento projekt nevznikl bez zásadního přispění a obětavosti manželů Zuzany a Christiana Kazmirowských. Oběma, vedoucí souboru Janě Kovářové, muzikantům ze souboru MUSICA SPORCKA a samozřejmě všem, kdo se na úspěšné hudební cestě podíleli, ze srdce děkuji.
|
