|
Loutkářská Chrudim a Jiráskův Hronov
Soubor Malé dvě v novém složení Lenka Jechová, Karolína Novotná a Martin Karban byl z krajské loutkářské přehlídky doporučen do programu Loutkářská Chrudim s adaptací pohádky K. J. Erbena "O šmolíčkovi" a oceněn za inspirativní zpracování známé předlohy.
Lektorský sbor Loutkářské Chrudimi udělil souboru Cenu za loutkoherectví v inscenaci a doporučení do hlavního programu mezidruhové přehlídky Jiráskův Hronov, kam byla inscenace zařazena a v šesti představeních ve dvou dnech velmi pozitivně přijata.
Erben jak má být
Příběh Smolíčka pacholíčka nebo přesněji šmolíčka holečka je klasický pohádkový šlágr ze sbírek Karla Jaromíra Erbena. Na 85. Jiráskův Hronov přijel z Loutkářské Chrudimi v divadelní adaptaci souboru Malé dvě při Základní umělecké škole F. A. Šporka v Jaroměři. Když píšu, že jde o klasický šlágr, mám tím na mysli, že jde o notoricky známý příběh s ikonickými hrdiny… Že jde o příběh nesčetněkrát převyprávěný (dobře i špatně)… A že jde o příběh, který byl torpédován na nesčetná divadelní jeviště v mnoha a mnoha inscenacích, zejména loutkového divadla. Na profesionální scéně je jednou z posledních inscenace lesní revue O Smolíčkovi pražského divadla Minor z roku 2013. Zmíněná pražská inscenace má podle mě celou řadu kvalit. Ovšem chybí jí schopnost převyprávět dětem srozumitelně příběh pohádky. Příběh o tom, jak Smolíček neměl nikomu otevřít a otevřel… Jaroměřské inscenaci tahle důležitá superschopnost nechyběla. Naopak! Z inscenace O šmolíčkovi jsem jako dramaturg doslova nadšený. Jarka Holasová dala vzniknout dramatickému textu, který je esencí původního pohádkového příběhu tak, jak jej zaznamenal Karel Jaromír Erben v Českých prostonárodních pohádkách a pověstech. V souladu s původním zněním pohádky se nesetkáváme se Smolíčkem pacholíčkem, nýbrž se šmolíčkem holečkem. Zachován je i Erbenův jazyk v přímé řeči postav, všechny důležité motivy a základní dějová fakta. Jezinky se potřikrát pokusí vniknout do chaloupky a unést šmolíčka s tím, že poprvé šmolíček odolá a neotevře, za což je Jelenem po zásluze pochválen; podruhé otevře a následně je zachráněn Jelenem ještě během únosu na cestě s do lesa; a potřetí se Jelena nedovolá a je Jezinkami unesen a vězněn, aby byl následně opět osvobozen Jelenem, tentokrát však již v minutě dvanácté těsně před upečením… Soubor Malé dvě zkrátka využívá skutečnosti, že na rozdíl od profesionálního divadla nepotřebuje plnit žádnou provozem vynucenou minimální délku inscenace a zhmotní pro nás daný dramatický příběh během dvaceti minut, což přesně odpovídá potřebám vyprávění. Text inscenace je křišťálově čistý. Způsob jeho jevištní realizace je pak jednoduše funkční a křehce poetický. Postavu Jelena hraje živý herec oblečený ve svetru s jelenem a s rukama ve výrazných žlutých rukavicích, symbolizujících zlaté paroží. Všechny ostatní postavy (šmolíčka a Jezinky) představují prstové loutky, proměňující se dle potřeby inscenátorů i v loutky „náramkové“ nebo „čelové“. Jednoduché scéně dominují na střapce rozstříhané hadry na pozadí. Ty evokují hustý les, ze kterého se zlověstně vynořují Jezinky, a nebo jen – což je ještě strašidelnější – ženské prsty a dlaně, které roztřepenou látku alias lesní porost v průběhu vhodných dramatických situací různě tvarují. Vyzní to dobře zejména v závěrečném mementu o tom, že Jezinek je čím dál víc. Inscenaci lze vytknout podle mého názoru jen dva zdánlivé detaily. Když už pracuje tak citlivě s Erbenovou respektive lidovou předlohou, mohla by lépe akcentovat motiv zimy. Erbenův šmolíček není jen neposlucha. Je především citlivý a sociálně založený malý klouček, který se nechá citově vydírat. Ví, že venku je skutečně zatracená zima a Jezinky prosí především o možnost se uprostřed té sloty zahřát. V inscenaci to zazní v textu, ne však již ve scénickém řešení. Iluze lesa je vytvářena mimo jiné na scénu průběžně dopadajícími šiškami (mimochodem jednoduchý a moc pěkný efekt). Nic, co by naznačilo tuhý mráz a zimní roční období nám ale scénografie nenabídne. Druhou výhradu směruji k pojednání vztahu mezi Jelenem a šmolíčkem. Myslím, že by mu neškodila trocha citu. Jelen se v inscenaci profiluje jako zcela neutrální záchranář a vychovatel. Rozhodně ne jako někdo, kdo by měl šmolíčka rád. S ohledem na logiku jejich vztahu a v neposlední řadě i na věkovou adresu inscenace by posílení divadelního vyjádření citové vazby mezi Jelenem a jeho schovancem neškodilo! Inscenace je každopádně příkladem kvalitního loutkového divadla pro nejmladší publikum.
Luděk Horký
ze Zpravodaje Jiráskova Hronova
|
