|
DEMO nahrávka a křest CD folkové kapely The Ribbons
Na sklonku měsíce března si mohla folková kapela The Ribbons vyzkoušet nevšední a pro ni zcela nový zážitek z natáčení DEMO snímků. Na počátku všeho stála nabídka pana ředitele zúčastnit se celorepublikové soutěže ZUŠ kapel na festivalu, který se bude konat v září 2013 v Třebechovicích pod Orebem. Nominace na tuto soutěž proběhne formou veřejného internetového hlasování v průběhu měsíce května 2013. Osm nejúspěšnějších kapel, které obdrží nejvyšší počet hlasů na internetu, se utká v boji o prvenství za účasti odborné poroty na festivalu ZUŠ kapel na festivalu v Třebechovicích pod Orebem.
Nejprve se mi příliš nechtělo kapelu do této akce zapojit. Připadlo mi nefér oceňovat kvalitu skupiny veřejným internetovým hlasováním, kdy může dojít k situaci, že nejvíce hlasů obdrží kapela, která nemusí být nejlepší, nýbrž má nejsilnější „voličskou“ základnu. Protože jsem však od přírody soutěživý typ, rozhodl jsem se nakonec rozhodnutí ponechat na členech kapely samé s tím, že jsem jim zdůraznil úskalí takovéto formy hlasování. Trochu mne všichni překvapili, když jednohlasně řekli, že do toho jdou. Pak vše nabralo velmi rychlý spád….
Pan ředitel přislíbil jedno natáčecí odpoledne v divadle a já se ještě o víkendu sešel se zvukařem, abychom doladili brzký termín natáčení. Vše šlo neuvěřitelně rychle. Narychlo jsem svolal dvě mimořádné zkoušky a vybral šest nominačních písniček na natáčení. Přálo nám i štěstí, když bylo zrušeno vystoupení kapely na farmářských trzích pro nepřízeň počasí a my získali cenný čas….
Trochu jsem se obával o výsledek. Měl jsem již zkušenost z natáčení klasiky s třebechovickým smyčcovým souborem a věděl jsem, jak je natáčení náročné na psychiku a jak vynaložené úsilí pak často neodpovídá výsledku. Věděl jsem, že v naší kapele je již dobrý „drive“, ale zároveň i to, že se ještě máme co učit. Vydrží všichni koncentraci dlouhých šest hodin natáčení? Bude mít nahrávka hudební náboj a „tah na branku“?
Jenže mne všichni velmi mile překvapili. Ač se natáčelo po stopách nejprve celý nástrojový podklad, poté sóla a vokály a ještě některé nástroje zvlášť, výsledkem naštěstí nebyl chemicky čistý mix hudby bez „chuti a zápachu“, ale živoucí DEMO nahrávka, ze které je cítit tolik důležitá přirozená „živočišnost“ kapely The
Ribbons. Nahrávka, která má ještě k dokonalosti daleko, ale přesto je již cítit neopakovatelným zvukem kapely. I díky velkému úsilí nás všech se nakonec podařilo v rekordním čase natočit pět písní, na kterých si zazpívali sóla téměř všichni členové kapely. O takřka bezchybnou sólovou kytaru se postarala Andrea Suchánková s mým kytarovým doprovodem. Velmi přesná byla rytmika Ondřeje Pilaře. Jenda Holínský se zabudovaným mikrofonem v kobylce kontrabasu pospolu se Šárkou Pádrovou zajistil, aby to „šlapalo“. Nový člen kapely Anna Čepičková si vyzkoušela samostatně dotočit tamburínu a o sólové vyhrávky na klarinet, flétnu a housle se postarali Antonín Ott a Tereza Pilařová.
Nakonec jsme se rozhodli ze vzniklých pěti nahrávek utvořit první
„cédéčko“ kapely The Ribbons, které nám na malém komorním křtu pokřtil Miloš Dvořáček, tedy člověk, který rovněž stojí za mnohými úspěchy kapely a je jakýmsi jejím duchovním rádcem. Děkuji i všem ostatním kolegům – jmenovitě Kristýně Brzkové, Nikole Prokopové a Janě Kovářové za vedení svých žáků pro naši kapelu. Milošovi pak zvlášť za velkou pomoc a za krásná slova, která vyzněla v duchu „vydržet“ co nejdéle pospolu, protože jen to vede dle jeho slov k úspěchu na poli hudby i veškerého lidského snažení.
Ukázku DEMO nahrávky naší kapely si můžete vyslechnout na oficiálních webových stránkách naší školy. Pokud se Vám líbí, v průběhu měsíce května nás můžete podpořit svým hlasem na internetovém hlasování, které najdete zadáním hesla „Festival ZUŠ kapel Třebechovice pod Orebem“ na internetu. A chcete-li nás slyšet naživo, přijeďte na Dračí slavnosti města Trutnova, kde má naše kapela v sobotu 4. května 2013 hodinový program.
Co Ti natáčení přineslo?
Andrea Suchánková: Poznala jsem něco nového, bavilo mě to. Taková zkušenost se určitě hodí. Pokročilejší a úspěšné kapely dokáží natočit hudbu.
Jenda Holínský: Nové zkušenosti.
Anna Čepičková: Byla to nová zkušenost, jak se má zpívat. Hrozně se mi to líbilo. Myslím si, že to byla i dobrá zkušenost do budoucna.
Šárka Pádrová: Zkušenost. Ještě jsem takovou věc nikdy nedělala. Bylo to zajímavé…A vypadalo to fakt profesionálně.
Co Tě nejvíc při natáčení zaujalo, nebo překvapilo?
Andrea: Vůbec jsem netušila, že se vlastně hlasy natáčejí zblášť. Vůbec jsem nevěděla, jak to chodí.
Jenda: To je těžké. Asi mne překvapil přístup natáčení.
Anna: Nejvíce mě asi překvapilo to, že se všechno nahrávalo postupně. Nejdříve nástroje, potom se přidala rytmika a pak teprve zpěvy.
Šárka: Nejvíce mě zaujalo asi to, jak jsme to postupně točili. Že se to všechno nedělalo najednou. A vůbec ten tvůrčí proces. Nedokázala jsem si představit, jak to bude fungovat.
Jak hodnotíš výslednou nahrávku?
Andrea: Myslím si, že se to povedlo. Možná, že by bylo lepší, kdybychom nahráli pořádně tři nebo čtyři písničky místo pěti. Ale jinak si myslím, že je to pěkné.
Jenda : Tak mohla být určitě lepší.
Anna: Všechny nahrávky jsou moc hezké. Některé jsou více povedené, některé méně. Ale není tam žádná nahrávka, která by se mi nelíbila.
Šárka: Bylo to dobré, i když to mohlo být i lepší. Určitě bychom to my i zvukař zvládli lépe.
Něco, co bys chtěla k natáčení sdělit…
Andrea: Asi to, že každý muzikant by si to měl zkusit.
Šárka: Asi, že jsme se všichni poprvé cítili „v záři reflektorů“.
Jendo, nazpíval jsi krásnou píseň „Oh, Freedom“, která se hodí k Tvému
hlasu. Splnilo to Tvé očekávání?
Jenda: Myslel jsem si, že to bude o dost lepší.
Andreo, podařilo se Ti velmi dobře natočit kytarový part v písni
„Hallelujah“, což je velmi náročné tři a půl minuty vydržet rytmus. Co se
Ti honilo hlavou, když jsi hrála zrovna tuto skladbu?
Andrea: Hlavně, ať to nezkazím. Měla jsem hrozný strach, abych to už nepokazila na konci.
Šárko, nazpívala jsi krásnou písničku „Hallelujah“, která je v repertoáru
kapely takřka od začátku. Je to jedna z našich nejsilnějších písní. Jak jsi to
vnímala, když ses poprvé slyšela na nahrávce?
Šárka: Vždycky jsem si říkala, mohlo to být ještě lepší. A myslím si, že bych nikdy nebyla spokojená, jak to zpívám. Vždycky to může být lepší…
Martine, kdy ses nejvíc při natáčení bál?
Martin: Nahrávali jsme s Andrejkou kytary v „Hallelujah“ a já si říkal. Sakra, ta ženská to hraje ale přesně. Já jí tady fláknu špatný akord a pojedeme to kvůli mně znovu.
DEMO ZDE
|
