Kytarový orchestr ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř
Stalo se, že pan učitel a můj dlouholetý spoluhráč Miloš Dvořáček vdával dceru. Věc, která by mohla zajímat příbuzenstvo, přátele a případně drbny. Pro mne to však byl okamžik velmi výjimečný. Ani ne tím, že se vdávala moje kmotřenka, jako spíše tím, že jsem poprvé uviděl a uslyšel těleso, které jsem velmi zevrubně znal z Milošova vyprávění.
Přiznám se, že jsem básnění pana učitele bral s mírnou rezervou. Orchestr, pro nějž Miloš vymyslel hned dva názvy, seriózní „Braunův Betlém“ a bujařejší „Osma bez kormidelníka“, mě ale od prvních tónů okouzlil. Tréma? To slovo nejspíše neznají. Technické problémy? Po mladých dámách a pánech zůstalo po skončení koncertu na pódiu daleko méně upadlých not, než kolik byste nalezli po skončení koncertu dua Daněk-Dvořáček. Souhrnně vzato nás všechny přítomné mladí kytaristé strhli, překvapili a potěšili. Snad jen mně osobně přibylo pár vrásek nad tím, zda je správné tak zapáleného a schopného učitele, jakým Miloš Dvořáček bezesporu je, rozptylovat našimi společnými koncerty. (Toto byl, prosím, pokus o žert.)
Vděčný posluchač a teď už i fanoušek Wabi Daněk
|