|
Šporkův buk
S myšlenkou, vysadit Šporkův buk (hrabě měl buky v oblibě), jsem se setkala poprvé na jaře před dvěma lety. Tehdy jsem panu řediteli Pavlu Linhovi rozmluvila výsadbu stromu dorůstajícího úctyhodných rozměrů na trávníček před budovou ZUŠky. Místo toho jsem nabídla založení Šporkovy zahrádky, tedy záhonu u plotu se starobylými růžemi, bylinami a cibulovinami. Současný pan ředitel Vlastimil Kovář „bukovou myšlenku“ pozměnil. Kontaktoval Městský úřad v Jaroměři, který nenamítal nic proti tomu, aby Masarykovy sady v Jaroměři ozdobil mladý buk.
V den výročí Šporkova narození, 9. března 2012, bylo panem Urbanem z odboru životního prostředí přesně vytyčeno stanoviště pro výsadbu. A pak se jen čekalo na příhodné okolnosti a příznivé počasí.
Buk zakoupený pro jistotu už na podzim zimoval na zahrádce u Skořepů, kteří ho obětavě chránili před nepříznivou povětrností i před hladovými zajíci. Pan Skořepa připravil strom k vyzvednutí, což nebyla u takového skoro třímetrového kousku s pořádným balem záležitost pěti minut. Velkou dávku odvahy projevil i sám pan ředitel, který se za deštivého dopoledne 12. dubna pustil spolu s panem učitelem Slezákem odhodlaně do kopání jámy v parku. Byla radost pozorovat, jak se ti dva urostlí muži noří stále hlouběji do prostorného výkopu, vedle kterého rostla hromada mokrého jílu, suti a kamení. Po krátké polední přestávce se dělníci vrátili, podpořeni ještě panem učitelem Morávkem, na místo činu. Buk byl dopraven na přívěsu, svržen do jámy, ukotven ke kůlu a s citem zahrnut zeminou. Zálivka byla shledána zbytečnou, jelikož lilo už dost, jako z konve. Půvabné představení dramaťáku věnované buku skutečně nemohlo proběhnout podle původního plánu, tedy přímo v parku. Škoda. Divočák, požírající bukvice v podání Jakuba Maksymova, by se v Masarykových sadech vyjímal skvěle, lépe než v učebně LDO. Neměl chybu!
Mulčování proběhlo za slunečného počasí, v pátek 20. dubna. Provedli ho chlapci Kazmirowští spolu s Jendou Holínským, který statečně snášel poněkud neohrabané počínání mladších chlapců a velmi šikovně rozprostřel a upevnil agrotextilii na rozryté ploše pod stromem, přivlekl pytle s mulčovací kůrou a pokryl s ní nevzhlednou textilií. Za ochotu pomoci (původně jsem chtěla poprosit jen o naložení pytlů do auta) a za dotažení práce do konce bez zbytečných řečí mu patří můj osobní velký dík.
Můžeme si přát a doufat, že buk vyraší a bude pěkně prospívat a že se pod ním budou procházet naši vnuci i pravnuci.
Určitě se na něj běžte podívat, až bude parno, můžete vzít třeba i konvičku s vodou. Najdete ho na palouku u cestičky, v té části parku, která je nejbližší divadlu. I z některých oken ZŠ Na Ostrově ho asi uvidíte.
Zuzana Kazmirowská
|
