Akce Š … za Františkem Antonínem
V sobotu, dvanáctého dne měsíce června jsme se vydali navštívit panství a vlastně i samotného Františka Antonína Šporka. Nebyla to návštěva ledajaká, protože jeho hraběcí milost nám dovolila nahlédnout
i do prostor, kam se jen tak někdo nepodívá. Tak jsme dostali pana průvodce a svazek klíčů a hurá do skrytých prostor kukského hospitalu. Zvědavost a zřejmě jistá míra chuti po dobrodružství nutila pana průvodce přemýšlet, kam bychom se tak ještě mohli dostat a tak jsme společně objevovali nové a nové prostory obyčejným smrtelníkům skryté. Obvzlášť na nás zapůsobila půda hospitalu a v ní obrovská místnost, ze které se odcházelo z hospitalu už jen do nebe... Potom mohla výprava z literárně-dramatického oddělení obhlédnout prostor konírny, ze které bude mít divadlo. (No, tak to si páni řemeslníci pěkně máknou, zatím bych tam pro jistotu nedával ani toho koně). A pak už hurá přímo za hrabětem Šporkem. Do hrobky samozřejmě. Brrrr, klepali jsme se všichni, ale jen zimou. Po hrobce jsme obdivovali sochy dvanácti ctností a také Martina, který je všechny znal nazpaměť.
Neřesti jsme si nechali na později a pokračovali na druhý břeh Labe, kde stával zámek s lázněmi. Moc se z něho nedochovalo, ale dochovalo se stavení zámecké kuchyně, ve kterém dnes bydlí pan doktor Bohadlo. Kdo neznáte pana Bohadla tak vězte, že ten pán ví o Kuksu a baroku vůbec snad úplně všechno. Zřejmě se v baroku musel narodit protože „barokně“ mluvil a byl „barokně“ oblečený. Dal nám napít léčivé kukské vody, která mu prýští z kamenné hlavy koně přímo ze zdi domu a pak nám připravil malou stezku odvahy, když nás nechal ve spletitých sklepeních svého domu bloudit za „tajemným“ světlem. Potom nám v budově divadla zvaného Komedienhaus na oponě s vyobrazením Kuksu vyprávěl o tom, jak…no prostě o tom, jaké to bylo v baroku... v Kuksu...
Jé, to by se poslouchalo, ale nás čekaly ještě neřesti, které opět Martin sypal z rukávu a také buřty. Na zahradě hospitalu jsme si je opekli na čtyřista let starém dřevě. Po obědě měli „dramaťáci“ připravenou hru pro dvě skupiny. Pro jednu: udělejte sousoší nějaké ctnosti nebo neřesti a vy druzí hádejte. Skoro bychom stihli všech dvacet čtyři ctností i neřestí, ale blížil se odjezd vlaku tak jsme se vydali na zastávku.
Byl to neobyčejně příjemný výlet plný krásného umění, nových, zajímavých věcí a také legrace.
Naše bránice by mohli vyprávět...
Vlastimil Kovář, učitel hudebního oboru
|