|
Jazzoměř 2009
V poslední listopadový páteční večer jsme měly tu čest, býti svědky něčeho neuvěřitelného... ohromujícího a ohlušujícího a... sice Big Bandové Jazzoměři. Ten večer všechny hranice našeho očekávání padly, neboť hudba, která byla více než dokonalá, je strhla kamsi
do neznáma. Pan učitel Martin Brunner ve vedení našeho domácího Big Bandu hraběte Šporka se na jevišti pohyboval jako všemocný a strhující živel a dováděl tak všechny členy orchestru ke skvělým výkonům. A nemyslete si, že nás překvapila jen hudba. I jména členů orchestru, nejen našeho ale i toho hostujícího z Týniště nad Orlicí, který měl pod taktovkou pan Pavel Plašil, nebyla náhodná… Nešlo si nevšimnout, že například klavír je v obou případech spojován se jménem Filip...Zkrátka, toho večera jsme vyšly z divadla zcela šokované, protože něco takového naprosto předčilo naše očekávání. Oba orchestry byly bravurní... Bylo to úžasné. Prostě... milujeme jazz! TzjvvK a Pijavka
Exkluzivně a před Jazzoměří se nám povedlo vyzpovídat mužskou část našeho Big Bandu neboť všechna děvčata před námi utíkala jako před paparazzi. Nu což, snad příště, milé dámy.
Jak dlouho hraješ v Big Bandu? Dva roky…jeden rok…Dneska jsme hráli asi dvě hodiny ne?...Já ale nehraju v Big Bandu.
Máš před vystoupením trému? Ani trochu…ne…já ještě nevystupoval.
Máš nějaký zážitek? Já teda určitě žádnej nemám…Já si teď nevzpomenu… Já…(Ondřej Bezvoda: „Drž h..u v..e!“)
Takže v Big Bandu je nuda?
Nuda tam určitě není, ale je tam práce, musíme dřít aby ten Big Band k něčemu vypadal.
Otázka pro pana učitele Martina Brunnera: Jak se vybírají žáci do Big Bandu?
Skutečně jednoduše, musí být skvělí, přímo nejlepší a hlavně musí mít jazzové srdce…!
ptala se Ga
|
