Hrušková Nikola

Narodila jsem se 4. února 1981 ve Dvoře Králové nad Labem. Ještě v mateřské škole si mě „vyhlídla“ paní učitelka Olga Gaberová z Lidově školy umění, kam jsem ve svých sedmi letech nastoupila. V lidušce jsem začínala na sopránovou zobcovou flétnu a od 3. ročníku jsem hrála také na altovou zobcovou flétnu. Protože pocházím z nemuzikantské rodiny, musela jsem si vždy se vším poradit sama a zároveň mě do cvičení nikdo nenutil (i když bych občas bič nad sebou bývala potřebovala:-) V té době jsem se nadchla pro příčnou flétnu, ale protože nebyl na škole žádný učitel tohoto nástroje a já nechtěla skončit u zobcové flétny, bylo rozhodnuto o klarinetu. Dnes už jsem si jistá, že to byla správná volba. Vždyť na klarinet se dá hrát tolika barvami. od temné, někdy až strašidelné, až po veselý, rozpustilý tón, který dokáže rozveselit i to nejsmutnější srdíčko… 
Začínala jsem u pana učitele Miloše Tucha, který mě později seznámil s profesorem pardubické Konzervatoře a hráčem Komorní filharmonie Pardubice Jiřím Šléglem. 
Ten mě připravil k talentovým zkouškám a já byla v roce 1994 přijata jako řádný student na Konzervatoř v Pardubicích. Mým profesorem se stal pan Ludvík Posekaný, který mě dokázal úžasně namotivovat a já jsem klarinetu úplně propadla (byl zatím ale i strach z pana profesora, který nekompromisně vyžadoval stoprocentní přípravu:-)
Ve čtvrtém ročníku jsem začala externě vyučovat na ZUŠ v Jaroměři a od pátého ročníku jsem přibrala částečný úvazek na ZUŠ Pardubice, Havl. ulice. Po absolutoriu v roce 2000 jsem začala učit na ZUŠ Jaroměř na plný úvazek a zároveň jsem se připravovala k přijímacím zkouškám na JAMU v Brně. Talentovky „vyšly“ a v roce 2001 jsem nastoupila do třídy doc.Víta Spilky. 
Po druhém ročníku jsem odjela na roční stáž na University of Leeds v Anglii. Seznámila jsem se tam s mnoha hudebníky z různých zemí a se dvěma z nich (Ital Lorenzo Gugole a Bulharka Vanesa Ignatova) založila trio,se kterým se nám podařilo vyhrát soutěž v komorní hře organizované tamější univerzitou. Kromě obrovské životní zkušenosti jsem se vracela do Čech obohacená poznatky o nových přístupech k výuce – zejména důraz 
na větší samostatnost. Po návratu do Čech jsem nastoupila do třetího ročníku JAMU do třídy MgA.Milana Poláka. Školu jsem ukončila v červnu 2007.

V této době vyučuji hru na zobcovou flétnu a klarinet na ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Ve výuce se snažím o individuální přístup ke každému žákovi a mým hlavním cílem je, aby děti k hudbě získaly kladný vztah a hraní je opravdu bavilo. 

Kdy jsi přišla poprvé do ZUŠky, kde to bylo a kdo tě tam přivedl?
Tenkrát to byla Lidová škola umění v Jaroměři a vybrala si mě v mateřské škole paní učitelka z „lidušky“ při „průzkumu“. Vzpomínám si, že jsem byla strašně aktivní dítě a chtěla chodit úplně do všech kroužků, které existovaly a moji rodiče to prozřetelně zredukovali na jeden sport (volejbal) a LŠU. Začínala jsem u Olgy Gaberové se zobcovou flétnou. Potom jsem chtěla hrát na příčnou flétnu, protože to pro mě byl nejkrásnější nástroj na celém světě, ale tehdy v LŠU taková možnost nebyla. Chodila jsem tedy na klarinet a samozřejmě toho nelituji. 

Absolvovala jsi první cyklus, následoval druhý a potom?
Bylo to složitější, než jsem stihla dokončit zobcovou flétnu, začala jsem s klarinetem u pana učitele Tucha a po dvou letech přestoupila na Habrmanku do Hradce (dnes ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové, pozn. redakce), kde učil klarinet profesor z pardubické konzervatoře a já se připravovala na přijímací zkoušky. Na první pokus jsem byla přijata a v roce 2000 jsem studium na konzervatoři dokončila. Jeden školní rok jsem vyučovala na zdejší ZUŠ a zkoušela jsem AMU v Praze (Akademie múzických umění). Nevyšlo to, magisterské studium jsem absolvovala na JAMU v Brně (Janáčkova akademie múzických umění). Během studia jsem stihla roční stáž (dva semestry) v Anglii…

Když jsi ve školním roce 2006  přišla do naší ZUŠky, nastoupila jsi do „rozjetého“ vlaku…
No, to byl hodně rozjetý vlak, bylo to v únoru, já měla před absolventským koncertem a před státnicemi, šla jsem do všeho „po hlavě“, jsem kaskadér, bylo to divoký.

A jak se ti u nás učí?
Moooc hezkyJ

Co poradit rodičům, jak na děti? Jak to bylo s tebou a se cvičením?
Se mnou to bylo zase zvláštní, šlo mi to tak nějak samo. Zásadně cvičit jsem začala až na konzervatoři, ze strachu…Na děti jít spíš „ze široka“, nenutit je, hraní musí bavit. Třeba si zahrát známou písničku, kterou někde slyšely. A podpořit je, překonat krize. Já jsem s hraním končila mnohokrát. Moc bych si přála, aby celá moje třída hrála pro radost, aby to nebylo z donucení nebo dokonce za trest. Každý žák je individualita a je třeba vycházet z jeho schopností a možností.                                                         (ZUŠkoviny, Jé)