naše škola

naše škola

menu

úvodní stránka
historie školy
kontakty
učitelé
obory
akce + fotogalerie
rozvrhy
poslechněte si
videa
výsledky soutěží
mezinárodní spolupráce
Kolegium hraběte Šporka
ZUŠkoviny
napsali o nás
významní absolventi
ONLINE katalog
napište nám
F. A. Špork
klasifikace
autor stránek

nové fotografie

Podzimní koncert

Naše úroda - O smrti vesele

Naše úrodička

Budiž stín!

Theatrum Kuks 2017

MUSICA SPORCKA
v německém Großenhainu

AKADEMIE
„povídejme si“

Muzicírování
ke Dni rodiny

Veselé dopoledne
pro mateřské školky

Absolventské večery

Otesánek

Ubrousku, prostři se!

Musí to bét?

Šlépjej

Štípnutí labutě

Předváděčka dramaťáku

Jak se dělá radost aneb Masopustní ohlédnutí

„Jémine domine, masopust pomine, jémine domine, masopust pryč“!

Únorový koncert

Přehlídka dětských recitátorů - školní kolo

Třídní koncert žáků Markéty Kočí, Romana Horského a Vlastimila Kováře

Novoroční koncert Brass Orchestra

Z odpoledne
pro kamarády
ze ZŠ speciální

Koncert žáků Hany Medkové a Martiny Zemkové

Třídní koncert žáků Jana Lorence

Vánoce u nás

Druhý vánoční koncert

První vánoční koncert

Třídní koncert žáků Kateřiny Jirkové
a Veroniky Leksové

Adventní koncert

Adventní koncert Kytarového betléma Matyáše Brauna
v Hořicích

Naše úroda

Podzimní koncert

Naše úrodička

Podzimní plenér
na Kuksu

Církevní rok
ve výtvarném oboru

AKADEMIE 2016

Promenádní koncert Kytarového betléma Matyáše Brauna
a Miloše Dvořáčka

Rodinný koncert
ke Dni rodiny

Koncert a výstava absolventů

Koncert pro maminky

Tři loutkářské soubory hrály krajanům
v rumunském Banátu

Koncert komorních souborů na Kuksu

Rej čarodějnic
v Braunově Betlémě
u Kuksu

Den pro mateřské školy

Aprílový koncert

Kytarový betlém
na přehlídce východočeských kytarových souborů

Kdes holubičko lítala?, soubor JAKKdo

Pulcinella? Pulcinella!, soubor Barunááá

Dlouhý, Široký
a Bystrozraký, soubor Convivium

O dvanácti měsíčkách, soubor Děvčátko
a slečny

Ušubraná, soubor Děvčátko a slečny

I. Absolventský koncert a výstava

 




 

učitelé


MILOŠ DVOŘÁČEK (Hra na kytaru)

Narodil jsem se 3.3. 1951 v Jaroměři. Od dětství jsem se zabýval sportem. Kanoistika, loděnice – vodácká bouda nad jaroměřským koupalištěm na Úpě, kam mě přivedl otec. Hokej – rybník , pak zimní stadiom Jiskry Jaroměř a v deseti letech mi učarovala rybařina. V rybách narozený, na řece vyrostlý - láska na celý život. 
Na kytaru přišla řada až v závěru školní docházky, pod vlivem trempských písniček a hlavně hitů Beatles a big beatového hnutí šedesátých let. Kytara mě fascinovala svými možnostmi a širokým využitím. Kupoval jsem různé brožurky, hltal nové akordy, hrál v big beatové skupině, ale nebylo to stále ono. Pochopil jsem, že bez not to nepůjde! A tak jsem v r. 1966 v 15. letech nastoupil na LŠU v Jaroměři k prof. Janu Holubcovi nejen do kytarové třídy, ale i do tanečního orchestru, který vedl. Bylo to úžasné období mého muzikantského života, doslova od Bacha po Vlacha!
Ve škole klasika, v orchestru pop music, skvěle aranžované skladby dechové a lidové hudby, večery při svíčkách v divadelní kavárně, kde se hrály operetní předehry, divadelní orchestr, Swing. V tanečním orchestru J. Holubce jsem působil od r. 1966 do r. 1970. Vyučil jsem se zámečníkem v Jaroměři, alsolvoval I. a II. cyklus LŠU obor Kytara. Pak jeden rok vojenské základní služby – modrá knížka a v letech 1971 – 72 začalo mé působení v Hradci Králové v orchestrech – Combo „D“ Jiřího Dvořáka a v Tanečním orchestru Jiřího Hasala. 
Hrál jsem nyní v tělesech, které jsem byl zvyklý poslouchatv rozhlase a zúčastnil se s nimi svých prvních nahrávek a seznamoval se s prací v nahrávacím studiu. V letech 1972 – 74 jsem nastoupil jako lektor hry na kytaru v Poděbrady a v Pečkách a od r. 1974 do r. 1979 jako učitel v LŠU Chlumec n./C. a Hradci Králové. V dalších letech jsem se věnoval pededagogické činnosti jen soukromě, protože koncertní činnost, zájezdy, práce v nahrávacích studiích, dálkové studium brněnské konzervatoře v třídě prof. Arnošta Sádlíka v letech 1977 – 82, mi neumožňovaly pravidelnou výuku v „Lidušce“. Navíc jsem se v r. 1974 stal členem skupiny Kantoři a přešel na profesionální dráhu. 
S kantory jsme se věnovali úpravám našich i zahraničních lidových písní , vlastní tvorbě a prezentovali je na koncertech a festivalech doma i v zahraničí. Nahráli jsme čtyři tématické LP desky, desítky rozhlasových trvalek, televizních pořadů i přímých přenosů. 
V té době jsem se také zúčastňoval jako instrumentalista, aranžér, režisér a autor na deskách mých kolegů (Spirituál kvintet, Wabi Daněk, Pavel Dobeš, Věra Martinová, Ivo Jahelka, Nezmaři a další). V r. 1989 – 95 jsem spolupracoval s Pavlem Dobešem a od r. 1995 hraji s Wabi Daňkem nebo jako sólista, pokud časové vytížení dovolí i výchovné koncerty pro školy, kterých jsme s kantory odehráli stovky. Příležitostně vystupujeme i se synem, který hraje bicí, jako duo MaM. 

PS: Při návštěvě zkoušky „konkurenční“ big beatové skupiny v r. 1966 došlo ka zajímavé situaci. Kamarádi právě nacvičovali novou skladbu od Beatles a na můj dotaz, jaké akordy hrají v refrénu, otočili se ke mně zády a začali hrát něco jiného. Svět se mi v ten okamžik zhroutil! Šel jsem domů se slzami v očích, ale pak jsem slzu zamáčkl a řekl si, že jestli se někdy naučím hrát, tak se nikdy k nikomu zády neotočím , aby nezažil to co já na té zkoušce. Bylo to osudové rozhodnutí! Druhý den jsem zašel do knihkupectví, zakoupil Školu hry na kytaru a tak vlastně začalo mé muzikantsko-pedagogické martírium.
A jelikož se prý vše odehrává v kruhu, stojím teď na začátku své cesty v rodné Jaroměři, na „rodné“ ZUŠ-ce a působím tu od prosince 2007 jako učitel hry na kytaru. Nastoupil jsem po paní učitelce Hance Medkové, která odešla na mateřskou dovolenou. Hanka je žákyní mého žáka Rosti Coufala, takže je vlastně takovou mojí hudební vnučkou! (To to letí!) Zanechala mi skvělou kytarovou třídu, kytarový orchestr a hlavně spoustu adeptů pro zúročení mých mnohdy strastiplných hudebních a životních zkušeností. 

Za to Ti Haničko, pane řídící, Jarko a vůbec celá Zuško - DÍK! 

Miloš Dvořáček je místním rodákem a absolventem naší školy. Po více jak 20-ti letech se do ní vrací jako pedagog. Od prosince 2007 zastupuje Hanu Medkovou po dobu rodičovské dovolené. Věnuje se koncertní činnosti s Wabi Daňkem, Pavlem Dobešem a Věrou Martinovou. Je častým hostem festivalů a koncertů po celé republice i v zahraničí. Miloš Dvořáček byl dlouholetým členem folkové hudební skupiny Kantoři.

Přišel jsem, aneb uzavřený kruh Miloše Dvořáčka…


…použití pentatoniky v praxi…a to se dá použít v a moll…to je muzika…

Improvizační chvilka?
Snažím se vysvětlit potřebnost stupnic. Stupnice je základ, jako v chůzi pravá, levá, potom se teprve oblíkneme, neseme tašku, tlačíte kočárek…

Kdy a jak jsi přišel do LŠU? (dnes ZUŠ, dříve LŠU-lidová škola umění)
To bylo za sychravého podzimního odpoledne v roce 1966, v Jaroměři ještě Na Špici. Zaklepal jsem, ve třídě seděl pan Holubec, profesor hudby, tělocviku a latiny, mně bylo patnáct. Maminka domluvila, že se přijdu ukázat…Prohlédli si mě, kytaru, …“Hm, a noty umíš?“ Neuměl jsem, ukázal mi učebnici, Bartoše, byla celá oranžová… „Akordy, nějaké, umím!“ Naučil jsem se je z koupené knížky všechny nazpaměť, protože mi je kluci tenkrát nechtěli naučit, ani ukázat…Zkoušel mě z akordů, přizval si k tomu kolegu Voňku. „Co děláš ve čtvrtek?“ A byl jsem hned členem orchestru. Na první zkoušce jsem pálil jeden akord za druhým a měl jsem dohráno o dvě minuty dřív než ostatní…teprve potom mi vysvětlili, co to jsou taktové čáry a repetice…Tak se ze mě stal muzikant. Hrál jsem v Divadelním orchestru operetní předehry, jazz, dechovku, lidové písničky…po vojně s hradeckými kapelami a od roku 1974 do roku 1989 se skupinou Kantoři. Při tom jsem dálkově studoval Konzervatoř v Brně, točili jsme desky, narodil se syn Míša, který je profesionálním bubeníkem…

Chtěl jsi někdy kytaru nechat?
Někdy chtěl, ale to bylo spíš okolnostmi, hraním se živím od r. 1974 a nebylo to vždycky jednoduché…
Jednou, když jsem byl hodně malý, se maminka vrátila z nákupu, já zatím vymodeloval hlavu lva, zeptala se: „Co bys chtěl v životě dělat, Milošku?“ „Já bych chtěl dělat lidem radost!“
Modeloval jsem cosi a najednou to byla hlava lva…je to jako v muzice, něco začneš, hraješ si a najednou z toho něco je…

Povídá se, že chystáš svoje vlastní CD?
Něco málo už mám, společně s Míšou…ale teď jsem začal učit…Učil jsem už před dvaceti lety v Chlumci, Poděbradech a v Hradci Králové.

Co poradit, kdyby chtěl někdo s kytarou „skončit“?
Pokud budou věšet kabát pořád na jeden hřebík…pokud budou hrát jen jeden druh muziky, přestane je to bavit. Ale když zjistí, že kytara je také širokospektrální nástroj, že se dá na ni hrát „od Bacha po Vlacha“, jazz, rock, vymýšlet si své instrumentální skladbičky a písničky, kytara je nikdy neopustí.

Jak se stalo, že u nás učíš hru na kytaru?
To mně jednou zavolala jedna moje kamarádka, že potřebují do ZUŠky v Jaroměři učitele a já se snažil shánět a telefonovat…Potom mi začalo docházet, že se všechno odehrává v kruhu, že jsem na téhle škole začínal, potom jsem sjel půl světa, točil v televizi, v rádiu a nahrával desky…a co kdybych se vrátil…na jeden den v týdnu, po dohodě jsou to dny dva. Kde jsem začínal, tam jsem se vrátil. To, co mně dal tenkrát profesor Holubec, bych chtěl předat…kruh se uzavírá.                                                                                                                          (ZUŠkoviny, Jé)

Skupina Kantoři vznikla 16. listopadu 1970. Na úplné začátky vzpomíná kapelník Jan Filip: „Vzniku kapely předcházelo moje společné hraní s dalším zakládajícím členem Borisem Ekrtem. Hráli jsme si pro radost na kolejích Pedagogické fakulty a po hradeckých hospůdkách. S námi tam příležitostně muzicírovali další, stejně založení lidé, z nichž později vznikla zakládající sestava. Původně jsme byli s ostatními zakládajícími členy okouzleni akustickou hudbou kapel Skiffle Kontra, Rangers a Greenhorns a začali jsme hrát country.
Od roku 1971 s námi začal spolupracovat hudební skladatel Jaroslav Hübner a přinesl první aranžmá lidových písní. Ty nás tak nadchly, že bylo jednomyslně rozhodnuto o našem dalším zaměření.“ Odešel banjista Jiří Pirner a Kantoři začali hrát folk. Název KANTOŘI vymyslel
v roce 1971 moderátor Petr Barták. Prý ho inspirovalo to, že všichni zakládající členové byli novopečení učitelé. Jaroslav Hübner ukončil spolupráci s kapelou v roce 1972. Od té doby si kapela písničky aranžovala buď sama, nebo spolupracovala s dalšími autory.

Po nástupu Borise Ekrta a Petra Stracha na základní vojenskou službu v roce 1974 kapela na krátkou dobu přerušuje činnost. Zbylí členové Jan Filip a Tomáš Uhlíř získávají ke spolupráci dva nové členy - manžele Miloslava a Ludmilu Dvořáčkovy, kteří do té doby hráli
v tanečním orchestru Jiřího Hasala. V tomto složení kapela v letech 1979–1986 působila profesionálně. Druhá sestava vydržela beze změny až do roku 1985, kdy odešel basista Tomáš Uhlíř. Po jeho odchodu Kantoři začali hrát ve třech. Následujícího roku přijal Jan Filip místo učitele a následně ředitele na Základní umělecké škole v Novém Bydžově a vzdal se profesionální hudební dráhy. V roce 1988 odchází na mateřskou dovolenou Ludmila Helligerová (dříve Dvořáčková). Na její místo nastupují dva noví členové, flétnista Martin Brunner a zpěvačka Alena Ježková. Tato sestava v červnu 1989 končí činnost.

Druhá sestava Kantorů (1974-1989)
Jan Filip
– zpěv, housle, violinofon, niněra, fidula, trumšajt, kastaněty, kapelník
Ludmila Dvořáčková-Helligerová – zpěv, kytara, niněra, fanfrnoch, zobcové flétny, rytmické nástroje (do roku 1988)
Miloslav Dvořáček - zpěv, šesti a dvanáctistrunná kytara, rytmické nástroje
Tomáš Uhlíř – zpěv, kontrabas, baskytara (do roku 1985)
Martin Brunner – zobcové flétny, příčná flétna (1988–1989)
Alena Ježková – zpěv, fanfrnoch, rytmické nástroje (1988–1989)

Moderátoři:
Bořivoj Tichý (1974–1977), Miroslav Kovářík (1978–1981)

Manažeři:
Václav Zezulák (1974–1976), Vladimír Heřmanský (1983–1989)


 Kantoři 1977 – zleva doprava: Tomáš Uhlíř, Ludmila Dvořáčková, Miloslav Dvořáček, Jan Filip


Kantoři 1986 – už bez Tomáše Uhlíře, ve třech


Kantoři 1977 – plakát Káji Saudka


Kantoři 1975

(Převzato z webových stránek hudební folkové skupiny Kantoři)

Miloš Dvořáček was born in Jaroměř in 1951. As he grew up he started to be fascinated by guitar. He was influenced by The Beatles and the big beat period in the sixtieth. At first he taught himslef and later he started to attend the Basic School of Arts in Jaroměř. He played the guitar at the orchestras in Hradec Králové. During the seventieth he used to teach at the Basic School of Arts in Chlumec and Hradec Králové. He is great guitarist and composer. He cooperates with Wabi Daněk who represents folk music in Czech republic. Occasionally he arranges the performance with his son who is percussionist .


 

úřední e-deska

číslo účtu

27-0397270227/0100

naše obory

hudební
hudební
výtvarný
výtvarný
literárně dramatický
literárně dramatický

almanach

almanach

výroční zpráva

výroční zpráva